Pondělí
500 zlata
Na obzoru věčného království se tyčil osamělý hrad, jehož kamenné hradby sotva pamatovaly první zimu. Mladý lord, který v něm vládl, měl k dispozici jen hrstku věrných kopiníků a skromné zásoby obilí. Okolní svět byl však krutý a plný monster, od divokých gryfů až po stíny v temných kryptách. Pokud chtělo jeho panství přežít, muselo růst.
Lord začal okamžitě jednat. V akademii dnem i nocí pracovali učenci na výzkumu nových technologií a zanedlouho se v hradních kovárnách rozhořely výhně. Primitivní zbraně nahradila ocel a těžká zbroj. Když hrad zesílil, lord vyslal své kapitány, aby vyčistili okolní doly a zajistili přísun zlata a drahokamů. Věděl však, že v této zemi nikdo nevládne sám. Uzavřel proto spojenectví s mocným klanem, jehož hranice sousedily s jeho vlastními.
Klid ale netrval dlouho. Ze severu se přihnala armáda Temné legie, vedená obávaným nepřítelem, který chtěl celé údolí srovnat se zemí. K hradu se blížily tisíce nepřátelských jezdců, katapulty a bájná monstra. Lord bleskově zapálil signální ohně na věžích. Spojenci z klanu okamžitě odpověděli – jejich vojska vyrazila na nucený pochod, aby stihla dorazit dřív, než nepřítel prorazí bránu.
Když nepřátelská ramena taranů dopadla na hlavní bránu, hradby už nebyly prázdné. Tisíce klanových lukostřelců spustily krupobití šípů a zpoza pevnosti vyrazila do boku nepřítele těžká kavalérie spojenců. Následovala krvavá vřava, ve které řinčely meče a vzduchem létaly ohnivé balvany. Obrana hradu však byla neprostupná a Temná legie byla nakonec zatlačena na ústup.
Vítězný lord nenechal nepřítele vydechnout. Zavelel ke společnému protiútoku a klanová vojska obklíčila hlavní pevnost Temné legie. Po zničující bitvě, kdy hradby nepřítele lehly popelem, bylo vítězství dokonáno. Lordův hrad se stal neporazitelnou citadelou celého království a na jeho nejvyšší věži od té doby hrdě vlála klanová vlajka jako symbol věčné moci a jednoty.
